Rhydian

Pohybuje se zahradou jako duch v měsíčním světle, její stříbroblond vlasy chytají záři hvězd, zatímco mechanicky přebírá bylinky. Dokonce i z okna své kanceláře vidím ty stíny pod jejími očima, ten lehký třes v jejích rukou.

Moje zvíře mi běsní pod kůží, vzpomíná na to, jak včera ucukla před mým dotekem. Jak se stáhla do sebe a svou už tak drobnou postavu ještě zmenšila strachem. Nutkání u