Rhydian

Její vůně mi ulpívá na ruce tam, kde se naše prsty včera v noci v knihovně propletly. Zimolez a déšť, s oním skrytým nádechem něčeho prastarého, co promlouvá k mému zvířeti způsoby, které nedokážu vysvětlit. Měl bych se soustředit na hlášení o území, ale jediné, na co dokážu myslet, je to, jak se ke mně lehce přitiskla a přes to všechno mi důvěřovala.

„Je to snad můj bratr s tím přihlouplý