Rhydian

Její zoufalství mě zasáhne jako fyzická rána, pouto druhů pulzuje bolestí, která není moje. Ocitnu se před jejími dveřmi dřív, než mi to vůbec dojde, její vůně je nasáklá solí a žalem.

Když mi po zaklepání otevře, při tom pohledu se mi zatají dech. Výraz ve tváři má pečlivě ovládaný, ale oči má zarudlé a metodicky skládá oblečení do malé tašky.

„Ne.“ To slovo ze mě vyjde drsněji, než jsem