Moje zvíře řve, když se Vesperina slova rozléhají tichým tanečním sálem. Elowen stojí vedle mě jako přimrazená, její pach je ostře prosycen strachem a zmatkem. Každý instinkt ve mně se dožaduje, abych Vespeře vyrval hrdlo za to, že vyhrožuje naší družce, ale jsem si až bolestně vědom stovek očí, které sledují, jak Lykanský král tuto krizi vyřeší.

„To by stačilo.“ Můj hlas protne šepot. „Tvoje přít