Elowen

Srdce mi buší s každým stínem, když se kradu k Rhydianovým komnatám. Dokonce ani o půlnoci není sídlo smečky úplně tiché – hostující vlci jsou všude, což plížení značně komplikuje.

„Je z tebe cítit touha,“ dobírá si mě Aethel. „Každý, kdo má nos, pozná, kam jdeš.“

„Tím mi nepomáháš,“ odseknu jí a přitisknu se ke zdi, když se přiblíží cizí hlasy.

Když konečně dorazím k jeho dveřím, otevřou s