Eloweniny ruce se mírně třesou, když mi pomáhá připnout zbroj, a její prsty se na okamžik zdrží na mé hrudi, přímo nad srdcem. Skrze naše pouto cítím její hrůzu, která bojuje s odhodláním zůstat silná.

„Zůstaň tu se mnou,“ zachytím její třesoucí se ruce do svých. „Jen na okamžik.“

„Měla bych jít s tebou.“ Její fialové oči se lesknou neprolitými slzami. „Moje léčení—“

„Bude potřeba tady.“ Vezmu jej