Rhydian

Její hrůza mě přes pouto zasáhne jako fyzická rána. Jednám rychleji, než si to stihnu uvědomit, hlášení z hraničních hlídek nechávám ležet, zatímco její vědomí začíná slábnout.

„Elowen!“ Můj řev otřese okny v knihovně, když ji najdu zhroucenou vedle starodávných textů. Skrz naše pouto cítím, jak mi mizí, už ve chvíli, kdy ji beru do náručí.

Kniha spadlá vedle ní upoutá mou pozornost – strá