Rhydian

Už šestatřicet hodin jsem se nehnul od Elowenina lůžka – od chvíle, kdy Dravenovo znesvěcení vyvolalo její krizi. Lékaři trvali na tom, aby zůstával nablízku, a ve mně kvůli tomu hlodal vztek, vřel mi pod kůží jako svědění, které nelze nijak utišit.

Dívám se na svou krásnou, dokonalou družku, jak spí, a pociťuji úlevu, že navzdory prožitému traumatu nalezla klid. Ruku jsem jí ochranitelsky