Rhydian

Její výkřik rozetne noc a vytrhne mě z lehkého spánku do okamžité bdělosti. Vedle mě se Elowen zmítá proti neviditelným poutům a rukama zběsile tápe po svém nyní již plochém břiše.

„Moje děťátko!“ V hlase má čirý děs, oči dokořán, ale místo naší ztemnělé ložnice vidí výjevy z nočních můr. „Vzal mi ho! Draven nám vzal naše štěně!“

„Elowen,“ promluvím pevně, ale tiše, a dávám si pozor, abych