Torian

Slunce sotva vykouklo nad obzor, když zaklepu na dveře Rhydianovy pracovny. Čelist mě ještě bolí z toho, jak křečovitě jsem ji celou uplynulou hodinu zatínal, a Kael – můj vlk – neklidně obchází pod mou kůží, rozrušený způsobem, který nechci příliš zkoumat.

„Dále,“ ozve se zevnitř Rhydianův hlas.

Otevřu těžké dubové dveře a spatřím lykanského krále, jak už sedí za svým psacím stolem, obklop