Torian

Stále ještě stojím na chodbě před radní síní a zírám na místo, kde Calista zmizela, když ke mně dorazí povědomá vůně. Tmavé růže a vanilka, vtíravá a přeslazená.

„Toriane.“ Vanyin hlas je hladký jako hedvábí, když se ke mně blíží, černé vlasy jí v dokonalých vlnách padají na ramena. „Doufala jsem, že tě ještě zastihnu.“

Potlačím povzdech a donutím svou tvář k něčemu, co se alespoň vzdáleně