Calista

Znovu se ztrácím v textech a sotva vnímám, jak slunce zapadá a svíce dohořívají.

Někdy po půlnoci mě od bádání vytrhne zaklepání. Tentokrát je jiné – pevnější, autoritativnější.

„Dále,“ zavolám, aniž vzhlédnu.

„Ty ještě nespíš.“

Rhydianův hlas. Zvednu oči a spatřím bratra opřeného o veřeje, stále ještě ve slavnostním oděvu z jakéhosi jednání či slavnosti, jíž se dnes večer účastnil.

„Připr