Calista

Zvládnu přesně dvanáct kroků ze zasedací síně rady, než se mi do očí vyhrknou slzy.

Odmítám jim dovolit stékat. Odmítám komukoli dopřát to uspokojení, aby mě viděl zhroucenou. Zrychlím tedy krok, zrak se mi kalí a chodbami procházím jen po paměti; hledám jakékoli místo – kdekoli –, kde bych se mohla v soukromí sesypat.

Knihovna. V tuhle hodinu prázdná. Bezpečná.

Už jsem skoro u ní, když za