Torian

Stojím v prázdné radní síni ještě dlouho poté, co všichni ostatní odešli, a zírám na místo, kde stála Calista, než utekla.

Ten výraz v její tváři. Ten okamžik, kdy její maska praskla a já pod ní spatřil naprostou zkázu.

To já. To já jsem jí ten výraz vepsal do tváře.

Kael v mé mysli mlčí. Nepřechází sem a tam, nekňučí, je jen... prázdný. Jako by ani můj vlk nedokázal snést pomyšlení na to,