Torian

„Toriane?“ Calistin hlas je tichý, plný starosti. „Jsem v pořádku. Sotva to škráblo.“

Její hlas mě vrací k vědomí, ale ruce se mi stále třesou. Do prdele! Měl jsem snad panický záchvat? To jsem teda válečník.

„Není to škrábnutí,“ zachroptím a uvědomím si, že mám ruce stále na jejím rameni, kde ji podpírám, ačkoli sám mám k pevnosti a klidu daleko. „Mohlo tě to zabít. Kdyby ta věc zasáhla o