Torian

„Vážně, Vanyo?“ vyjedu na ni znovu, když neodpovídá. Hlas mám tvrdý. „Nebo jsi mi to nakukala, když jsem se probudil bez vzpomínek? Když jsem byl zranitelný, zmatený a zoufale potřeboval nějakou oporu?“

„Jak se opovažuješ—’“

„Řekni mi pravdu, Vanyo.“ Přistoupím blíž. „Hned teď. Milovali jsme se před tou misí?“

Zaváhá. Jen na kratičký okamžik. Ale to stačí.

„Vypadni.“ Ta slova znějí chladně,