Torian

Mýtina je přesně taková, jakou jsem si ji pamatoval ze včerejšího průzkumu. Odlehlá, tichá, s malým potůčkem bublajícím podél jednoho okraje. Rozložil jsem deky, polštáře a především – hromadu knih.

Calista se zastaví, jakmile to spatří, a ruka jí vyletí k ústům.

„To všechno jsi nachystal ty?“ Její hlas je tichý úžasem.

„Chtěl jsem, aby to bylo výjimečné.“ Dovedu ji k dekám. „A našel jsem n