Torian

Když se od sebe konečně odtrhneme, Calista se na mě dívá s takovou touhou, až se mi tají dech.

„Co je?“ zeptám se tiše.

„Nic.“ Usměje se, ale její úsměv k očím nedolehne. „Jen... vzpomínám.“

„Na co vzpomínáš?“

„Na jinou chvíli, kdy jsi mě políbil.“ Její hlas sotva přesáhne šepot. „Během té výpravy. Poté, co jsem byla zraněná.“

Z toho doznání se mi sevře hruď. „Kéž bych si to pamatoval.“

„Mo