Calista

„Kolik času myslíš, že budeš potřebovat?“ přinutím se zeptat Toriana a odmítám ho nechat vyváznout tak snadno.

„Nevím.“ Nechce se mi podívat do očí. „Já prostě... teď nemůžu být v tvé blízkosti. Nemůžu se na tebe podívat, aniž bych viděl, co jsem způsobil. Aniž bych vzpomínal—

Hlas se mu zlomí. Odvrátí se, ramena se mu chvějí.

„Jdi,“ zašeptám. Protože jestli to neudělám, zhroutím se úplně.