Calista

V okamžiku, kdy se probudím, vím, že je něco špatně.

Pouto je ztlumené. Vzdálené. Jako by mě Torian ze všech sil odstřihával.

Hruď se mi sevře panikou. Natáhnu se skrze to spojení ve snaze ho ucítit, ve snaze pochopit, co se děje.

Nic. Jen zdi. Chladné, neproniknutelné hradby tam, kde by mělo být teplo a vzájemnost.

On se přede mnou uzavírá.

Ještě se s tím snažím srovnat, když do mých komn