Calista

Pořád ještě stojím u cvičiště a sleduji Toriana, když si mě všimne.

Naše pohledy se střetnou přes celý prostor dvora. Ztuhne. Vypadá, jako by chtěl něco říct, vykročit ke mně, zkusit to znovu.

Otočím se na patě. Rychlým krokem zamířím zpět k paláci.

Protože pohled na tuhle jeho podobu – na dobrého muže skrytého pod nánosem jizev – ve mně probouzí touhu odpustit mu. A já si odpuštění nemohu