Tenkrát jsem si myslela, že tím myslel jednou. Někdy. V abstraktní budoucnosti.

Biologie měla očividně jiné plány.

„Princezno Calisto?“ Hlas léčitelky mě vtáhne zpátky do přítomnosti. „Jste v pořádku?“

„Ano.“ Vynutím si úsměv. „Jen to vstřebávám.“

„Je toho hodně.“ Je laskavá. „Zvlášť pokud jste to ještě neplánovali.“

„My děti chceme,“ vysvětluji. „Jen... později.“

„Děti mají svůj vlastní časový pl