Její výraz zvážní. „To proroctví se netýká jen tebe, že ne? Je v něm víc, než co nám říkají.“

Ta otázka mě zaskočí. „Co tě k tomu vede?“

„Sny,“ odpoví prostě. „Zdají se mi už celé týdny. Ty, rozpolcený vedví. Žena s léčitelskýma rukama, která se k tobě natahuje. A já...“ Zaváhá. „Já s mocí, které nerozumím a kterou nechci.“

Po zádech mi přeběhne mráz. Moje noční můra – ta, v níž jsem rozerván vedv