Sorenia

Hledím na svůj odraz ve zdobeném zrcadle a nutím své rysy do příjemné neutrality, zatímco mi myšlenky zběsile víří. V mysli se mi neustále dokola přehrává okamžik, kdy Valerius včera večer na slavnosti odtáhl svou ruku z mé. Ten zmatený, snad i podezíravý záblesk v jeho fialových očích. Byla jsem neopatrná. Příliš dychtivá. Polevila jsem v ostražitosti.

„Soustřeď se,“ zašeptám si pro sebe