Ophira

Skrytá komnata mi připadá jako útočiště i vězení zároveň, zatímco hodiny ubíhají s nesnesitelnou pomalostí. Zranění mi navzdory zběžnému ošetření, které jsme s Valeriem stihli před jeho odchodem, nepříjemně pulzují, ale fyzická bolest bledne ve srovnání s trýzní z odloučení. Pouto se mezi námi napíná jako stříbrné vlákno, které tepe s každou uplynulou minutou, a svou připomínkou toho, co os