Valerius

Vidění se mi zužuje do tunelu, jak se hroutím k podlaze Vladařského plesového sálu a křišťálový pohár se vedle mě tříští na kusy. Žilami se mi žene ledový oheň – bolestný paradox, jako bych byl zevnitř současně zmrazován i spalován. Každý nerv křičí odporem, jak se ve mně cosi zásadního začíná trhat vejpůl.

Skrz mlhu agonie slyším otcův vzteklý řev, vidím stráže deroucí se kupředu a cítí