Ophira

Chuť selhání mě hořce pálí v hrdle, zatímco mě Caelia vleče skrytými chodbami pryč od chaosu zmařeného rituálu. V prstech mi stále brní z chvíle, kdy prošly Valeriovou blednoucí postavou – jeho léčitelská podstata se rozptylovala jako ranní mlha a jeho alfí polovina byla odvlečena na jakési „druhotné místo“, jež nemám jak najít.

„Musíme jít dál,“ naléhá Caelia a v hlase se jí chvěje potlačo