POHLED KAELENA

Nola se mi držela kolem krku, zatímco nás Jarek tiše následoval. Vyšli jsme z dusivého domu na prosluněnou terasu. Ranní vzduch byl jemně cítit po chlóru a čerstvě posečené trávě, což nabízelo krátký oddech od napětí uvnitř. Voda v bazénu se pod těžkými paprsky ranního slunce třpytila. Bez varování se Nola začala v mé náruči vzpouzet. Její malé lokty se mi zabořily do hrudi. Nezbýva