POHLED FREYI:

Vklouzla jsem pohmožděnýma nohama do zapůjčených černých mokasín, které stály na kraji matrace. Tuhá, nepoddajná kůže dřela o mé do krve rozedřené paty a s každým sebemenším pohybem vystřelila do mých lýtek ostrá bolest. Trhla jsem sebou a kousla se do tváře zevnitř, abych zůstala zticha. Potřebovala jsem se hýbat rychle, ale mé tělo bylo zničené a vyčerpané z toho chaotického útěku.