POHLED KAELENA:

Aldousova slova působila jako těžké břemeno, kterého bylo těžké se zbavit. Chtěl jsem ho rovnou odbýt, ale z jeho hlasu čišela upřímnost. Díval se na mě ne jako na obávaného muže nebo zabijáka, ale jako na někoho, na kom mu záleží – jako otec na syna.

Vynutil jsem si suchý smích. „To je dobrý, Aldousi. Bůh? Pro někoho jako já?“ Zavrtěl jsem nevěřícně hlavou. „Jsi se mnou už roky, s