POHLED KAELENA:

Malý hlásek prořízl ten chaos v mé mysli.

„Tati?“

Nola.

Její hlas byl tichý a nejistý, jako by si nebyla jistá, jestli ji slyším. Oči jsem měl otevřené, ale mé tělo se nemohlo pohnout. Viděl jsem ji, stála jen pár stop ode mě, tlumené světlo z chodby ji halilo do jemné záře, ale nedokázal jsem reagovat. Nedokázal jsem promluvit. Nedokázal jsem ani pohnout prstem.

Panika mi svírala