ÚHEL POHLEDU: KAELEN

Pomalu jsem se probouzel z mlhy anestezie, mysl jsem měl zastřenou a těžkou, jako bych se brodil hustou melasou. Zbytky anestetik se mě stále držely a moje mysl bojovala, aby udržela krok s realitou. V tom rozmazaném okamžiku jsem sotva dokázal rozeznat tvary nebo zvuky. Ale pak se svět pomalu začal vracet zpátky. Na konečcích prstů jsem ucítil teplo – jemný, stálý tlak, který