POHLED FREYI:

Snažila jsem se na minulost nemyslet.

Snažila jsem se nepamatovat si jeho ruce, jeho hlas, ten způsob, jakým vypadaly jeho oči těsně předtím, než se zatemnily vztekem. Potlačovala jsem to jako nějakou modřinu a odmítala se toho dotknout. Má síla musela směřovat k přítomnosti. K dnešku.

Vesnice se pro mě stala balzámem. Tichá, uhnízděná mezi křivkami dvou hor a lesem, který dýchal živ