POHLED KAELENA:

Když jsem uslyšel propuknout střelbu, instinkt na mě křičel, abych se pohnul. Abych se vrhl před ni. Ochránil ji.

Ale nemohl jsem.

Nemohl jsem ani zvednout zasranou ruku.

Moje tělo poddávalo. Svaly se svíraly. Zrak se mi zhoršoval. Vklouzával jsem – rychle – do chladného sevření temnoty.

Pak jsem to ucítil.

Na tvář mi dopadaly teplé kapky. Mokré. Těžké. Jako pomalý déšť žalu.

Donut