ÚHEL POHLEDU: KAELEN

Vrátil jsem se, jako bych se drápal skrze vrstvy nicoty. Všechno bylo tiché — a pak ne. Bylo to jako topit se v oceánu bez vody, dusit se něčím, co jsem neviděl, dokud jsem neprorazil jakousi neviditelnou hladinu a nenadechl se, jako bych nedýchal celá staletí.

Oči mi vylétly dokořán.

Jas. Příliš velký jas.

Zamrkal jsem, jednou — dvakrát. Světlo nepálilo. Viděl jsem. Oběma oči