POHLED FREYI:

Kaelen ani nemrkl. Ani se nepohnul.

Zaklonil sklenku, dopil zbytek nápoje a pak ji odložil na stůl, jako by právě nevešel do našeho domova vzezřením připomínajícím zatracené místo činu.

Jeho oči se zabodly do mých, plály v nich spalující a neústupné plameny.

„Proč jsi odešla z domu, aniž bys mi dala vědět?“ zeptal se, jako by se vůbec nic nedělo.

Jako by žádná krev neexistovala.

Jako