POHLED KAELENA:

Jarekův hlas se za mnou ještě ozvěnou kroutil, ale už jsem nevnímal, co říká. Na ničem nezáleželo. Jediné, na čem záleželo, bylo dostat se k nim.

Sprintoval jsem chodbou a ignoroval zmatek kolem sebe i poplachy, které sice ještě nespustily, ale bylo to jen otázkou vteřin. Cítil jsem to v morku kostí—blíží se něco strašlivého.

Ale přišel jsem pozdě.

Výbuch udeřil.

Ohluchující rána.