POHLED FREYI:

Ztuhla jsem.

Opřela jsem se v křesle, zatímco mi miminko tlačilo na žebra. Tělo jsem měla unavené. Záda mě bolela a žaludek se mi slabě svíral hladem, na který jsem dosud neměla čas ani pomyslet.

„Omlouvám se,“ dodala náhle doktorka Ramosová a pohled jí změkl. „Jste bledá. Jste v pořádku?“

Přikývla jsem, i když jsem nebyla.

Věnovala mi nepatrný náznak úsměvu.

Chvíli jsme seděly v tic