POHLED FREYI:

Nola mi chyběla víc, než jsem si byla ochotná přiznat. Její drobné nožky, způsob, jakým se jí rozzářily oči, když mě uviděla – dokonce i její záchvaty vzteku. Ruce mě bolely touhou ji obejmout, v hrudi jsem cítila prázdnotu z onoho druhu stesku, který se zdál až nebezpečný. Už jsem se rozhodla – jakmile bude tahle zásilka vyřízená, okamžitě za ní pojedu.

S očima upřenýma na bezpečnos