POHLED KAELENA:

Bolest.

Neexistují slova, která by dostatečně popsala to, co jsem cítil. Rameno jsem měl vykloubené dozadu. Žebra polámaná jako větve pod nohama. Jedno koleno působilo, jako by se roztříštilo zevnitř, a každý nádech mi plícemi protáhl tisíc nožů. Zrak mi slábl, ale oči jsem nespouštěl ze své ženy.

Vznášela se ve vzduchu, končetiny se jí třásly a její výkřiky slábly do mělkého kňour