Pohled Marcella

„Dobře.“

Zavěsil jsem hovor a přešel k oknu. Moje malé koťátko si vážně myslelo, že může jen tak snadno odejít a já nebudu připravený. Z tohoto domu odejít nemůže.

Někdy mě to opravdu baví, jak dokáže být tak naivní. Sedí na zahradě se zklamaným výrazem. Cítím se provinile, ale nemůžu ji nechat odejít.

Teď už je moje.

Možná vycítila moji přítomnost. Vzhlédla a naše pohledy se setka