O rok později

Pohled Elise

„Declane, přijdeme pozdě...“

Nedokázala jsem potlačit chichot, když mě jeho strniště zašimralo na krku. Bylo skoro osm ráno a on se stále neměl k tomu, aby opustil postel.

Pravdu říct se ani mně nechtělo vstávat; jeho hřejivé, pevné objetí bylo tak příjemné a bezpečné.

„Proč se ode mě pořád tak usilovně snažíš utéct?...“

zavrčel lenivě.

„A kdo to říká?... Pro vaši laskav