Nikolaiův pohled

„Kolik je hodin?“

zeptal jsem se a netrpělivě podupával nohou. Je to už několik hodin, co odešla na operaci.

Chci ji mít u sebe, a proč mi do prdele tak těžkne hlava?

Někdo zaklepal na dveře a já dychtivě vzhlédl v naději, že je to Nat, ale kdepak.

„Pane Ivanove, vaše večeře a léky...“

Položila tác na noční stolek vedle mé postele.

„Prosím, vezměte si ty léky, nechceme přece, aby