Pohled autora

Luciano vrazil svůj kokot hluboko do její kundy, přičemž ze sebe vydal drsné zafunění, jak čelo postele rytmicky naráželo do stěny ložnice. Blondýnka pod ním křičela intenzivní rozkoší, její pěstěné nehty se zaryly do zpocené kůže jeho širokých zad. Ze samé otravy zavřel oči. Její pronikavý hlas mu drásal ušní bubínky. Používal její tělo jen k tomu, aby ze sebe dostal nahromaděnou frustraci, a přesto se chovala, jako by šlo o vášnivou romanci. Užívala si jeho drsný rytmus a škemrala o víc.

Když ucítil, jak se blíží vyvrcholení, pevně zatnul čelist. Vytáhl ptáka těsně předtím, než dosáhla orgasmu, a vyprázdnil své sperma do latexového kondomu. Dlouze si povzdechla a natáhla se, aby mu ovinula holé paže kolem jeho silného krku.

S odporem její ruce odstrčil. Slezl z matrace a hodil použitou gumu do nedalekého odpadkového koše. Na skleněném konferenčním stolku mu začal zvonit telefon. Prohrábl si velkou rukou vlhké tmavé vlasy, podrážděný tím vyrušením, a zvedl přístroj.

„Luce, tvou ženu jsme nikde nenašli. Její otec jí určitě pomáhá se schovat.“

Z reproduktoru se ozval Enzův chraplavý hlas. Luciano zatnul volnou pěst. Ukončil hovor, aniž by pronesl jediné slovo. Otočil hlavu a upřel zrak na prostitutku sedící uprostřed zmuchlaného povlečení. S neskrývaným chtíčem přejížděla pohledem po jeho hustě potetované hrudi. Zjevně chtěla další kolo, uchvácená jeho mohutnou svalnatou postavou a obrovským bohatstvím, ale on už toho měl dost.

„Novo, vezmi si peníze a vypadni.“

Vydal chladný rozkaz, zatímco do displeje mobilu rychle ťukal zprávu. Ženin dychtivý úsměv pohasl a ona uraženě našpulila rty.

„Jmenuju se Stella.“

Dala najevo svou uraženost a překřížila si paže přes nahá prsa. Luciano zvedl svůj dravý pohled a zlověstně se jí zadíval do tváře.

„To je mi úplně u prdele. Vypadni.“

Zavrčel tiše, se smrtícím úmyslem v hlase. Stella se okamžitě vyškrábala z postele, jak u ní bleskově zafungoval pud sebezáchovy. Nasoukala se do svých upnutých šatů, popadla ruličku stodolarových bankovek a v tichosti z ložnice utekla. Byla to jen obyčejná šlapka z ulice a moc dobře věděla, že pokoušet mafiánského bosse se nevyplácí.

Luciano vytočil nové číslo a přešel k francouzskému oknu. Vincenzo Rossi to zvedl po druhém zazvonění.

„Poslouchej mě, Vincenzo. Začal sis s nesprávným chlapem. Podřadný pouliční krysy jako ty si mou přízeň nezaslouží. Tvoje dcera, ta děvka, způsobila mojí rodině už dost problémů. Je mi úplně u prdele, na čím kokotovi zrovna teď rajtuje. Zítra ji chci mít tady na večírku, jinak bys jí měl začít vybírat rakev na pohřeb.“

Vyplivl výhrůžku hlasem zbaveným jakéhokoliv slitování. Starší muž na druhém konci nervózně koktal.

„Pane Moretti, prosím, odpusťte mi. Nemám tušení, kde je, ale dělám, co můžu, abych ji našel. Přísahám na svůj život, že na tom večírku bude.“

Žadonil Vincenzo a hlas se mu třásl upřímnou hrůzou. Luciano si nad tím ubohým projevem odfrkl.

„Nepotřebuju tvoje prázdné sliby. Tohle je tvoje poslední šance. Jestli se neukáže, rozvedu se s ní.“

Ukončil hovor a uštědřil tvrdý kopanec do hrany konferenčního stolku. Camilla mu ze života udělala hotové peklo. Nikdy si toho rozmazleného spratka nechtěl vzít, ale udělal to z povinnosti. Původně se s ní měl oženit jeho starší bratr Cass. Když to Cass odmítl, Luciano to vzal na sebe, aby ochránil pověst rodiny. Předpokládal, že bude tichou partnerkou, ale šeredně se spletl.

I po svatbě Camilla po městě veřejně vystavovala na odiv svou nekonečnou řadu milostných afér. Lucianovi bylo jedno, s kým spí, protože k ní necítil naprosto žádnou přitažlivost, ale její do očí bijící ignorování mediální diskrétnosti pro něj představovalo obrovskou přítěž. Zvěsti o tom, že s ní spí každý na potkání, se šířily jako lesní požár a on utratil celé jmění, aby zakryl její stopy.

Teď ale překročila všechny hranice, když beze stopy zmizela. Nazývala se špičkovou módní návrhářkou, přesto svůj extravagantní život financovala výhradně z jeho peněz. Byla manipulativní, neustále se chovala neuctivě k personálu a její přístup mu vařil krev v žilách. Kvůli jejím neustálým dramatům se ani nedokázal soustředit na operace svého syndikátu.

Zítra večer se elitní rodiny podsvětí měly sejít na klíčovém galavečeru. Poslední drby, které kolovaly mezi kriminální smetánkou, tvrdily, že se Camilla nabízí na castingových gaučích, aby získala modelingové zakázky. Luciano věděl, že tyto odporné zvěsti jsou krutým faktem, ale musel hrát milujícího manžela. Potřeboval ji tam mít, aby zachovali zdání jednoty. Odmítal dovolit, aby jeho respektovaní rodiče trpěli veřejným ponížením kvůli jejím špinavým zvykům.

Vzal do ruky telefon a znovu vytočil číslo své pravé ruky.

„Enzo, jestli se zítra neukáže, vystopuj ji a na místě jí prožeň kulku hlavou. Její tělo mi vozit nemusíš.“

Vydal chladný rozkaz a zamířil přímo do přilehlé koupelny. Pustil sprchu a nechal teplou vodu, aby z něj smyla přetrvávající pach levného parfému a zklidnila jeho spalující vztek.

O půl hodiny později, oblečený v obleku šitém na míru, sešel po velkolepém schodišti na snídani. Jeho mladší sestra přecházela po rozlehlém obývacím pokoji.

„Luce, potřebuju s tebou mluvit.“

Rozběhla se k němu a snažila se mu stačit v kroku. Nevěnoval jí ani jediný pohled.

„Vím, co chceš. Odpověď zní ne a nemám náladu se hádat.“

Odsekl, prošel kolem obývací části a zamířil rovnou do jídelny. Jeho sestra si odfrkla, podpatky jí rychle klapaly o mramorovou podlahu, jak se hnala za ním.

„Proč si vztek na svou ženu vyléváš na mně?“

Postěžovala si a posadila se na židli po jeho levici, když se usadil do čela dlouhého mahagonového stolu. Luciano na ni vrhl jedovatý pohled.

„Nevyslovuj její jméno v mé přítomnosti.“

Vydal varování skrz zatnuté zuby. Zvedla ruce v předstírané kapitulaci.

„Fajn. Vidíš, Cass měl pravdu, když tenhle sňatek odmítl. Říkala jsem ti, ať si ji vůbec nebereš. Každopádně se už nemusíš stresovat, protože matka plánuje, že ji z tvého života vykopne nadobro.“

Oznámila mu tu novinku s širokým, triumfálním úsměvem. Luciano se zarazil a jeho zamračení se prohloubilo.

„O čem to mluvíš?“

Dožadoval se vysvětlení. Naklonila se dopředu, dychtivá podělit se o rodinné drby.

„Jo. Slyšela všechno o tom maléru s castingovým gaučem. Už nechce, abys dál řešil ten Camillin posranej cirkus, takže se už sepisují rozvodové papíry. Sakra, ty jsi rozhodně matčino oblíbené dítě.“

Šťastně se zasmála. Zlomek drtivé tíhy na Lucianově hrudi se uvolnil. Svoboda byla konečně na dosah. Tiše si úlevou povzdechl. Přesto zítřejší galavečer dál představoval do očí bijící problém.

„Pořád potřebuju, aby tu ta děvka zítra večer byla a zachránila nám tvář.“

Konstatoval suše a zvedl těžkou stříbrnou lžíci. Jeho sestra ho sledovala se zasvěceným úšklebkem.

„Vlastně trochu doufám, že se neukáže. Vypadá to, že tentokrát lítá v pořádným průšvihu.“

Posmívala se mu a sledovala, jak se v bratrových očích stahují temná bouřková mračna. Doslova z něj sršela zlost. Lucianovi se čelist sevřela tak silně, až mu v kosti luplo.

„Tentokrát ji přede mnou nikdo nezachrání.“

Zavrčel temnou přísahu. Pevná kovová lžíce v jeho pěsti se ohnula napůl a praskla pod čistou silou jeho nespoutaného hněvu.