Pohled Luciana

Díky bohu, že jsem přišel včas. Siena se na mě dotčeně podívala, když jsem jí složku vytrhl z rukou.

Tohle by neměla vidět. Ne teď.

Kdo do prdele dal tu složku do tohohle šuplíku. Jasně jsem Jarkovi nařídil, aby to zničil.

„Přesně tohle jsem hledal…“ řekl jsem a předstíral úlevný povzdech.

„Díky… Jsi moje záchrana…“

Zamračila se.

„Vyrvals mi to, jako by v tom byla tvoje duše.“

„Týká