Pohled Luciana

Je to skoro hodina, co se Siena po dvou dnech probudila. Zírá do prázdna a drží si ruku na prázdném břiše. Ani nemrká a mně z toho stydne krev v žilách.

Nikdy v životě jsem se tak moc nebál ticha. Nedokážu sebrat odvahu zvednout se z pohovky, na které už dva dny sedím, a jít k ní. Vzít ji do náručí a říct jí, že to bude v pořádku.

Nemůžu, protože ona není v pořádku. Přišla o dítě, o