„Mami!“ křikla Milla, když viděla svou matku kráčet. „Tomu nemůžu uvěřit,“ dodala a rozběhla se k ní. „Odkdy, mami?“ zeptala se.

„Proboha, Camillo. Jsi těhotná a ty běháš? Co když zakopneš?“ plísnila svou dceru.

Milla se jen usmála a objala matku. „Díky bohu, že už můžeš chodit, mami. Táta bude překvapený,“ řekla. Poté matku pro jistotu dál podpírala, zatímco kráčely do domu.

Její matka odjela rán