ALEXA

Vincenzo zuřil.

Nebyla to ta kontrolovaná, tichá frustrace, kterou si v sobě obvykle nesl.

Tohle bylo jiné. Bylo to smrtící, sotva potlačované. Až příliš napjatá pružina těsně před prasknutím.

Otočil se ke mně se zaťatými čelistmi. „Jsou to ty zbraně?“

Neodpověděla jsem hned, protože popravdě jsem to nevěděla.

Grigori tu zásilku ještě neotevřel. Řekla jsem mu, ať počká, dokud nedorazím. Ale