VINCENZO

Alexa neřekla ani slovo.

Seděla toporně na sedadle spolujezdce, ruce pevně překřížené, a dívala se na silnici. Uvědomil jsem si, že to dělá často, když jsme v autě.

Koutkem oka jsem ji sledoval.

„Myslím, že chtěl, abych tě podezíral z krádeže těch zbraní,“ řekl jsem konečně.

Prudce otočila hlavu a svraštila obočí. „To je dost přitažené za vlasy, Vincenzo. Proč by si můj strýc myslel, že j