ALEXA

Zastavila jsem se přede dveřmi, tep jsem měla klidný, myšlenky ostré. Byla jsem naštvaná, ale zachovala jsem chladnou hlavu.

Nemohla jsem si dovolit, aby mě ovládly emoce. Ne teď.

Vedle mě stál nehybně Silvio jako socha a se zúženýma očima sledoval vchod.

„Mají vůbec tušení, co jim chci říct?“ zeptala jsem se a ztlumila hlas, aby mě muži shromáždění uvnitř úkrytu neslyšeli.

Svolala jsem schů